HCY objevil de Vigneaud v roce 1932 a popsal tuto látku jako toxickou aminokyselinu. Zdá se být proti přírodě, že v buňkách neustále vzniká látka, které je ve zvýšeném množství toxická do té míry, že dokáže v krátkém čase zahubit člověka.
HCY se vyskytuje v živých buňkách všech vyšších organismů; byl nalezen také v rostlinných a bakteriálních buňkách. Biologický význam homocysteinu určuje jeho účast v základních životních procesech: v hospodaření kyslíkem (buněčném dýchání), v řízené tvorbě energie, jejím ukládání a využívání, dále v syntéze a recyklaci některých klíčových metabolitů a v rozmnožování buněk. Genetické naprogramování a regulace těchto procesů zpětnými vazbami jsou ukázkou udržování stálosti vnitřního prostředí. Podle dnešních poznatků je nejvíce patrný nedostatek kyseliny listové a pyridoxinu (B6), u vegetariánů a osob s poruchou funkce žaludku je obvyklý nedostatek B12. Kyselina listová je dodavatel důležitých součástek, bez nichž nemůže proběhnout přeměna HCY v neškodnou látku. Zbývající 2 vitamíny jsou kofaktory enzymů, které tuto přeměnu zabezpečují. Bez kofaktoru ztrácí enzym funkčnost a tím klesá výkon biochemických procesů, které tyto enzymy řídí. V případě HCY to značí ztrátu schopnosti zpracovat všechen HCY, který v buňkách vzniká. Nemetabolizovaný HCY proniká do krve, kde se hromadí a začíná jeho patologické působení. Tento stav není ničím jiným, než chronickou intoxikací s těžkými následky. Nejčastěji vystupuje HCY navozená civilizačními změnami ve skladbě stravy. Jde o tak rozšířený jev, že postihuje v nějaké míře prakticky veškerou dospělou populaci a značnou část dětí a mládeže.
Zajistíme-li doživotní dodávku skupiny vitamínů zapojených do metabolizace homocysteinu, zastaví se druhotné anomální biochemické procesy, které způsobují poruchy ve funkcích orgánů a narušení struktur tkání. Na dodávku vitamínů pohlížejte jako na přirozeně nezbytné látky, ze kterých si buňka vezme jen tolik, kolik potřebuje k zajištění normálních podmínek pro chod procesů látkové přeměny. Po nastolení fyziologicky stálého vnitřního prostředí v buňce dochází k nastartování přirozených procesů obnovy orgánů a tkání poškozených homocysteinem a dalšími vlivy. Tělo se pak léčí samo bez násilných vnějších zásahů. Léky utlumují funkci enzymů, čímž zmizí příznak nemoci. Nestačí jen sníst zdroje těchto vitamínů, musí být dovedeny až k buňkám a musí jich tam dorazit dostatečné množství. Tomu ale brání tuk v žaludku, chorobné stavy, chronický zánět žaludeční sliznice. Skladba stravy u zdravého člověka neodpovídá téměř nikdy potřebě buněk, skoro vždy chybí kyselina listová.